Židovský hřbitov

ŽIDOVSKÝ HŘBITOV

Hřbitov byl na současném místě založen již 1554. Na rozloze 6 500 m² se nachází cca 650 kamenných náhrobků, mezi nimi četné doklady kvalitní barokní a pozdně barokní tvorby. Nejstarší dochované náhrobky pocházejí z konce 17. století. Starší náhrobky stély sestávají z jednoho kamene a jsou zhotoveny z (maletínského) pískovce, jeví se jako prosté a obsahují delší hebrejské texty i reliéfy s převážně náboženskými symboly. Texty se zaměřují na život a zásluhy zemřelých.

Od poloviny 19. století začínají být náhrobky honosnější; ubývá symbolů a objevují se stručnější dvojjazyčné texty – hebrejské a německé. Koncem 19. století postupně mizí symboly i hebrejština, převládá již němčina a náhrobní kameny jsou vyšší, složeny z několika částí a svým tvarem i materiálem (černá žula, mramor) se podobají náhrobkům – obeliskům – na křesťanských hřbitovech. Tento jev souvisí se všeobecnou snahou tehdejších židovských komunit asimilovat se s okolní křesťanskou kulturou, zvyky a tradicemi.

Původní vchod se nacházel v horním rohu hřbitova (vpravo od nynějšího vchodu). Tam se také nalézají nejstarší náhrobky a tzv. kohenská část.

K významným náhrobkům patří jediná tumba (náhrobek ve tvaru sarkofágu),

jež stojí při západní zdi, přibližně v oblasti její poloviny. Tam odpočívá vážený loštický rabín Aaron Moses Neuda (1761–1835). Druhý náhrobek vpravo od tumby označuje místo, kde je pohřben jeho syn, rovněž věhlasný loštický rabín Abraham Neuda (1812–1854), jeden z historicky prvních progresivních rabínů na Moravě, spisovatel a učenec. Abrahamovou manželkou byla spisovatelka Fanny Neuda (1819–1894).

Poslední pohřeb se zde konal v květnu 1942, tedy jen několik dnů před deportací ostatních židovských spoluobčanů do koncentračních táborů. Zesnulý se jmenoval Ignac Schimerl. Bydlel u svého tchána pana Otto Löffa, majitele obchodu na loštickém náměstí, kde dnes sídlí Kavárna u Lišky Bystroušky.

Základem péče na židovských hřbitovech je zásada věčné neporušitelnosti hrobů. Proto můžeme na těchto hřbitovech vidět mnohem starší náhrobky než na hřbitovech křesťanských. Těla zesnulých musí zůstat na původním místě až do příchodu Mesiáše. Toto je vyjádřeno také v jednom z hebrejských pojmenování pro hřbitov – bejt almin – Dům věčnosti.

Hřbitov je volně přístupný, nachází se při konci ulice Olomoucká, u staré cesty do Palonína (dnes ulice Vejmoly), vzdálenost od synagogy cca 1 500 m.

Hřbitov je majetkem Federace židovských obcí ČR