Město Loštice

Vývoj sídelního židovského okrsku v Lošticích

 

Vývoj sídelního židovského okrsku v Lošticích

     Loštice leží na okraji Mohelnické brázdy, která tvoří pokračování Hornomoravského úvalu. Říčka Třebůvka protéká pod mírně se svažující centrální částí města.

     První zmínka o Lošticích je z roku 1353 v zápise moravských zemských desek. Obranným správním centrem byl hrad Bouzov se svým panstvím. Bouzovské panství prošlo mnohými peripetiemi výměny majitelů. V roce 1382 jenom polovina Loštic patřila Bouzovu a znovu v roce 1481. Loštice patřily Bouzovu celé a byly hlavním městským střediskem bouzovského panství. V roce 1546 se majitelem bouzovského panství stal nejbohatší moravský rytíř Prokop Podstatský z Prusinovic. Městečko za jeho panování prosperovalo a sám Prokop byl nakloněn pravděpodobně první větší přistěhovalecké vlně Židů do Loštic ze vzdálenějších vypovězených měst a krajů – Prahy, Uher, Krakova, ale i z nejbližších panství Šternberku, Nového Jičína. Náklonnost k Židům byla motivována bezesporu i finančními poplatkami a dávkami.

     Nejstarší zmínka o přítomnosti Židů v Lošticích se váže k roku 1544, kdy Žid Beneš koupil za 115 zlatých dům. V roce 1560 Zuzana Židovka kupuje ½ obecní zahrady vedle Beneše Žida za 30 hřiven, v roce 1561 Židovka Johana obecní zahradu, roku 1563 Žid Mojžíš obecní šerhovnu a roku 1581 Žid Jakub šatlavu vedle špitálu. Koncentrace domů Židů byla v okolí farního kostela sv. Prokopa, který své základy měl položené již v roce 1209 a později ve 14. a 18. století přestavěném a upravovaném. Soustředění obydlí Židů kolem jednoho, pro město nejdominantnějšího, objektu vytvořilo postupným rozrůstáním zastavované plochy první sídelní židovský okrsek.

     Za panování Prokopa Podstatného vznikla samostatná židovská obec. O růstu židovské obce vypovídá i založení židovského hřbitova v roce 1544 - v polích východní části Loštic. Synagoga údajně existovala již od roku 1571. V roce 1581 židovská obec od Žalmana Beneše kupuje místo pro obecní dům. Pro Židy zavádí zvláštní knihy tzv. „Registra obecní židovská“ (1581 – 1651).

     V roce 1581 se Loštice stávají poddanským městem, které přináleží královskému vrchnostenskému městu Uničovu.

Postupný nárůst židovského osídlení byl evidentní. V roce 1583 bylo evidováno 6 rodin, bez udání počtu židovských osob, v roce 1613 bylo 8 rodin, v roce 1677 16 rodin a v roce 1727 již 80 rodin, s 358 osobami. Kolem roku 1630 stálo 21 židovských domů.

Třicetiletá válka znamenala přelom v poklidném životě Židů, kteří se zabývali obchodem, řemeslem a půjčováním peněz. V roce 1635 byly Loštice vypáleny a ze 160 domů zbylo jenom 94 z toho jenom 10 židovských, neosídlených zůstalo 11 židovských obydlí i se synagogou, která byla úplně zničena. Postupně se obec dosídlovala. Osídlenci byli chudí Židé příchozí z Ukrajiny, Polska, Převážně po Chmelnického povstání roku 1648 a po vypovězení Židů z Dolních Rakous v roce 1670.

     V roce 1651 židovská obec s povolením vrchnosti na starých zděných základech postavila novou dřevěnou synagogu o rozměrech 9 x 8,5 m.

Rozvrh židovského osídlení podle plánu Loštic z 10. 6. 1727 s vyznačenou výměnou židovských a křesťanských domů tvořilo 17 obytných domů s jedním nadzemním podlažím a štíty do ulice, obecním domem a synagogou, která pravděpodobně sloužila jako škola. Objekty na plánu z r. 1727 jsou zachyceny velice schematicky, zjednodušeně a jsou značně idealistické. Komunikace i jednotlivé vzdálenosti poměrově k objektu kostela jsou nepřesné, ale v kontextu zástavby hlavního náměstí a ostatních částí použitelné. Jiné spolehlivé mapové podklady z období první třetiny 18. století nebyly nalezeny.

     Kolem kostela sv. Prokopa byl již v 18. století hřbitov ohraničen nízkou opukovou zdí. V bezprostřední blízkosti zdí ze západní strany byla židovská obydlí. Židovské objekty byly malé jednopodlažní, se společnými zdmi, bez zahrad. Hygienické podmínky obydlí, úzké přechody, velká koncentrace lidí na malém prostoru (nedostatečné hygienické zařízení), hlučný způsob života a odlišné náboženské zvyklosti začali být spornými otázkami, které již nestačili řešit představitelé katolické farnosti Loštic, rada města Loštic ani vrchnostenský úřad v Uničově. V českých zemích se narůstající problémy spojené se židovským osídlením řešily z pozice císaře. Pro omezení počtu Židů ve městech byl stanoven tzv. familiantský zákon, který od roku 1726 stanovil počet tzv. familiantů, otců rodin, u nichž jenom na nejstaršího syna se uplatňovalo právo ženitby.

     Židovský sídelní okrsek v Lošticích se měl podle nařízení císaře Karla VI. tzv. Translokačním reskriptem z 8. 12. 1726, potvrzeným 4. 3. 1727, přeložit do separované části města. Důvodem nařízení k přemístění židovských domů do „dostatečné vzdálenosti“ od kostelů a od tras církevních procesí bylo, aby ze svých obydlí neviděli do kostelů a aby nedocházelo k pohoršení vzájemným stykem při církevních slavnostech nebo při přenášení svátosti oltářné.

     Nejdřív byl ze strany města Loštic, předložen požadavek pro výstavbu nového kostela, resp. přemístění stávajícího kostela sv. Prokopa na náměstí, nebo výstavba nových židovských obydlí. Pro finanční nedostatek byly tyto návrhy zamítnuty. Vrchnost nařídila výměnu židovských domů z okolí farního kostela za křesťanské v lokalitě západní uliční zástavby „Na novosadech“ za západní stranou zástavby náměstí. 17 křesťanských majitelů se po průtazích v průběhu 5. – 6. 6. 1727 s případnými doplatky přestěhovalo do podstatně horších obytných podmínek. Židé stěhováním získali. V rámci stěhování byla přestěhována i dřevěná podélná stavba synagogy a obsazena na již plánem určené místo v novém sídelním židovském okrsku. Synagoga byla postavena ve stejné podobě jako byla na prvním místě.

Po přestěhování Židů byla mohelnická brána posunuta blíž k novému sídelnímu okrsku a realizovaná ze dřeva. Návrh pro posunutí žadlovické brány se nerealizoval. Zůstala na svém původním místě, situována blíž k náměstí. Pravděpodobně v 19. století zanikla. Uplatněním bran se mělo dosáhnout větší separace Židů a zamezit vstup na náměstí, o svátcích a církevních slavnostech.

     Nový sídelní židovský okrsek byl v roce 1727 vytvořen pouhou výměnou obyvatelstva. Tvořila je jednostranná zástavba domů západní strany Ztracené ulice, domy Žadlovické ulice směrem do náměstí a na severu domy po obou stranách Mohelnické ulice. Poměrným srovnáním domy v novém uzavřeném sídelním celku byly větší. Fasády do dnešní Ztracené i Žadlovické a Mohelnické ulice byly širší a objekty pravděpodobně prostrannější. Zahrady nově nabytých židovských domů zůstaly v užívání původních křesťanských majitelů a noví majitelé jim měli umožnit do nich přístup.

     Po roce 1727 nesměly židovské pohřby chodit náměstím. Židovská obec se usnesla k založení nového hřbitova v sousedství svých domů. Židé od města koupili pozemek, obezdili jej, ale nikdy se zde nepohřbívalo. Pohřbívalo se dále na starém židovském hřbitově v jižní části města.  

     Počet židovských domů v uzavřeném sídelním okrsku pozvolna stoupal. V roce 1757 bylo židovských domů 22. Mimo židovskou čtvrť byl jeden objekt koželužny u říčky Třebůvky. V roce 1770 byl zpracován plán nové židovské zástavby (viz. mapa). 22 židovských objektů zůstává na svých původních parcelách. Majitelé podle návrhu na svých původních parcelách plánovali dostavbu nových obydlí – domů, jedná se o parcely 3, 4, 9. Dalším plánem byla koupě nových parcel a výstavba nových obydlí – parcely 18, 19. V rozsahu téměř celé dvorní zástavby domů židovské čtvrti byla dostavba dřevěných stájí a kůlen. Podle plánu byly realizovány 2 studny. Jedna z nich je dodnes v novém provedení dochována. Nově plánovanou dostavbou v rozsahu celého židovského okrsku a bezesporu její realizací byla pravděpodobně přerušena stará komunikace z poetického náměstí do Žádlovic. K přerušení cesty mohlo přispět i nařízení zemských úřadů z roku 1770, přikazující ohradit západní okraj židovské čtvrtě zdí, aby nedocházelo k dalšímu přikupování pozemku a rozšiřování židovské čtvrtě.

 

Statistiky židovského osídlení v Lošticích:

r. 1727 – 17 domů – 328 osob

r. 1772 – 22 domů – 61 rodin – 295 osob

r. 1834 – 22 domů – 414 osob

r. 1848 – maximum 483 osob

r. 1880 – 33 domů – 280 osob

r. 1890 – 37 domů – 293 osob

r. 1900 – 40 domů – 115 osob

r. 1930 – 55 osob

 

      V období od ½ 18. stol. až do ½ 19 stol. zůstal počet židovských obydlí nezměněn s velice hustým zalidněním. Jednotlivé domy patřily několika vlastníkům (viz. kopie hlášení o stavu obydlí a duší v Lošticích) Průměr v Lošticích byl 20 osob na jednu domácnost. Jedním z nejpočetněji obývaným obydlím byl dům č. XIX, kde bylo 10 domácností s 38 dušemi. Tento stav byl důvodem k nastavování jednopodlažních domů o další podlaží, změny vnitřních dispozicí a zmenšování stávajících prostorů (viz. plán domu přestavby pro 3 rodiny). Dostavovalo se k dvorním fasádám, dvorní trakty se zastavovaly obytnými domečky i kůlnami. (viz. dům č. 624, dům u synagogy parc. č. 297).

     Židovská čtvrť byla poškozena požáry v letech 1791 a v roce 1793. V roce 1793 vznikl požár ze židovské kořalny, při které shořelo 38 domů, včetně domů na náměstí. K běžným řemeslům patřili obchodníci, výčepní kořalky, rukavičkáři, koželuzi.

     R. 1848 znamenal zrovnoprávnění postavení Židů – v obchodě, veřejném uplatnění, vzdělání. Samostatná židovská obec se začlenila spolu s křesťanskou obcí do jednoho samosprávního celku. Zrušení uzavřených židovských čtvrtí a zrušení familiantského zákona přineslo velké demografické změny. Počet židovských obyvatelů začal značně klesat. Možnost volného stěhování umožnila Židům se stěhovat mimo uzavřenou čtvrť a začali se usazovat na náměstí v Lošticích ale i v jiných městech. Odlišné zůstalo jen číslování římskými číslicemi.

     R. 1928 znamenal pro židovskou obec pohromu. V objektu parc. č. 321 při sušení syrečků vznikl požár, který zachvátil 16 domů. Dům parc. č. 321 a okolní domy parc. č. 322 a 323 byly požárem zničeny a v roce 1935 obec pozemky vykoupila , vznikl zatravněný prostor. Řada domů ve Ztracené a Žadlovické ulici byly zničeny. Po požáru byla západní část Ztracené ulice dostavěna, jednopodlažní domy zvednuty o jedno nadzemní podlaží. Okenné otvory byly zvětšeny, domy se přestavěly a zmodernizovaly.

     V rámci židovské čtvrtě, která začala být promíchaná s křesťanským obyvatelstvem v ½ 19. stol. se jako židovský reprezentant výtvarně i historicky hodnotného objektu dochovala židovská sladovna (parc. č. 340). Rohový objekt byl v r. 1856 empírově upraven – kamenný klenák portálu vstupu s datací 1856, hliněné deskové reliéfy pod okny, celková rekonstrukce fasád.

     Architektura domků bývalé židovské čtvrti vypovídá o skromnosti prostředí malého městečka. V architektuře se uplatnila střídmost, jednoduchost, ale i důstojnost. Městečka v blízkosti dalších dvou sousedních židovských obcí Mohelnice, a Usova, nechávala Loštice jako nejsevernější městečko Moravy v protektorátních časech v situacích obzvláště těžkých. Největší pohromou pro Židy znamenala 2. sv. válka. Z Loštic bylo odsunuto 59 Židů a tím se nadobro ukončila jedna dlouhá etapa vzájemného soužití poklidného obyvatelstva města.

 

Mgr. Karin Kahancová

Zveřejněno: 12.3.2004

Jste zde: Loštice  >  Židovská obec  >  Vývoj sídelního židovského okrsku v Lošticích

 

Kontakty 

Město Loštice
Náměstí Míru 66/1
789 83 Loštice
ID datové schránky: wneb267 Telefon:583 445 101, 731 501 003
Fax: 583 445 193
E-mail: podatelna@mu-lostice.cz
Elektronická podatelna: podatelna@mu-lostice.cz
Bankovní spojení:
1905685379/0800 (Česká spořitelna, a.s. Loštice)
DIČ: CZ00302945
: 00302945

podrobný kontakt  interaktivní mapa 

 

Úřední hodiny 

Městský úřad Loštice
Pondělí 8:00 - 11:30 12:30 - 17:00
Středa 8:00 - 11:30 12:30 - 17:00

Odběr novinek e-mailem 







 Facebookfacebook

Město Loštice je také na Facebooku.

Hlášení závad a poruch 

Poruchy a závady hlašte zde.

Kalendář akcí 

všechny akce  Akce v celém regionu

Návštěvnost: (od 1. 4. 2011)  |  podrobné statistiky

 
eztraty
 
 
 

© Město Loštice 2011   |   Tvorba webových stránek Užitečnýweb.cz. Administrace